Beseda o prokrastinaci

PROKRASTINACE

V prostorách MO SDČR Ostrava - Poruba se 17. února 2016 uskutečnila pro nás seniory poučná beseda o prokrastinaci.  Mnozí si možná říkáte: „Co je to?“  I já jsem si vyhledala tento termín na internetu a zjistila jsem, že je to chronické, nežádoucí, odkládání rozhodnutí a práce na úkolech na pozdější dobu.  Může to vyústit ve stres, pocit viny či ztrátu produktivity. Spojení těchto pocitů může vést k další prokrastinaci, čímž se jedinec dostane do bludného kruhu, ze kterého vede jen těžká cesta ven. Určitě to někdy zažil každý. Čekají nás pracovní či jiné povinnosti a my se přistihneme, že místo toho brouzdáme po internetu, koukáme na televizi, nebo si hodíme šlofíka, zatímco povinnosti stojí. Samozřejmě občas „vypnout” je příjemné a ničemu neškodí, ale co dělat, když nám jejich odkládání ztěžuje život? Proto jsem byla zvědavá, co se na besedě dozvím nového. Překvapením byla mladá, příjemná a usmívající se Klára Mlýnková, která měla celou přednášku velmi pěkně a názorně připravenou. Mluvené slovo doplňovala vtipnými obrázky, příklady ze života mladých, ale i nás starších.  Upozornila nás, že to není módní výraz pro obyčejnou lenost, ale že jde o strach z činností, které mohou být nepříjemné, nebo se u nich bojíme selhání a může to i negativně ovlivnit duševní rovnováhu. Zatímco lenochům se nechce nic a často si i najdou způsob, jak se nepříjemným povinnostem vyhnout, lidé se sklony k prokrastinaci nakonec svou práci udělají, ale až na poslední chvíli a ve stresu. Mezitím mohou být aktivní v něčem jiném, třeba uklízí nebo vaří. Někoho hořící termín motivuje, jenže psychické a fyzické vypětí rozhodně není nejlepší způsob, jak se dopracovat k výsledku. Nejpodstatnější na celé přednášce bylo, že jsme se dozvědělí, jak s prokrastinaci bojovat a nepropadat  depresím, že jsme naplánované úkoly nesplnili. Líbila se mi metoda „ Lístek vděčnosti“, do kterého se zapisuje každý den, co se mi povedlo, za co jsem vděčná. Tím se dostáváme do kladných emocí a pak se i s problémy vyrovnáváme lépe. Důležitá je i seberegulace – schopnost poručit si a taky se i poslechnout. Lze to metodou malých krůčků. Když si naplánuji nějakou fyzickou aktivitu, nezačnu s nejvyšší zátěží, ale postupně přidávám. Když budeme postupovat po malých krůčcích, nepřijde nám, že jsme si naložili velké sousto. Důležité je soustředit se a vytrvat. Všechny rady nejsou vlastně nic nového a světoborného, ale je důležité si to uvědomit, využívat to a VYTRVAT!!

Fotografie z této přednášky najdete ve fotogalerii